Letošní první mise do Ruska. Naplánovali jsme ji už v loňském roce a dnes, když se mezinárodně politická situace a samozřejmě česko - ruské vztahy zásadním způsobem zhoršily, jsme přistáli na moskevském letišti Šeremetěvo s malou skupinou představitelů českých firem. Tedy s více než hodinovým zpožděním. Po čtyřech hodinách cesty v mikrobusu Mercedes, přičemž vic než hodinu jsme se prokousávali Moskvou, jsme dorazili do Jaroslavle, přes tisíc let starého města na “Zlatém kolcu” kolem Moskvy.

Návštěva začala příjemně - setkali jsme se s vicegubernátorem oblasti a pohovořil o potřebách a možnostech regionu. Podnikatelská konference a následná B2B jednání  představitelů firem z obou stran proběhla v příjemném a pracovním ovzduší. Zájem o spolupráci z ruské strany byl evidentní, což potvrzuje téměř 40 zúčastněných zástupců firem a snad vyjde i avizovaný příjezd jejich delegace na MSV v Brně!

Odpoledne jsme si za slunečného počasí prohlédli historické město a jeho pamětihodnosti. Opravdu nádhera! Jo, a dostali jsme “turistický pas” pro návštěvu všech měst Zlatého kolca. První potvrzující razítko jsme obdrželi při oficiálním aktu, doprovozeném skleničkou klikvové vodky.

Středa byla dnem přejezdu do další destinace -  město Vladimir. Hned úvod nás měl varovat, že je něco jinak. Odjezd, plánovaný na 10.30 jsme museli posunout na 9.00 hodin z důvodu cvičné evakuace hotelu, nařízené FSB.

Při výjezdu z Jaroslavli jsme si museli splnit ještě jednu povinnost – zastavili jsme se u zimního stadionu klubu Lokomotiv Jaroslavl a u památníku hráčům tohoto klubu, kteří zahynuli při letecké havárii – včetně českých hokejistů Josefa Vašíčka, Jana Marka a Karla Rachůnka - jsme položili věnec od naší komory.

Jestli jsme v pondělí jeli z Moskvy čtyři hodiny, byla to pohodová jízda po kvalitními silnici. Přes tři hodiny z Jaroslavle do  Vladimiru byly doslova očistec. Kličkování mezi výmoly rychlostí méně než deset kilometrů za hodinu nebylo výjimkou. A tak, když jsme byli skoro u cíle, rozhodli jsme se odměnit a odbočit čtyři kilometry z trasy do Suzdalu, další historické perly na náhrdelníku Zlatého kolca.

Chrámy a kostely jsme dali pouze zvenčí, ale abychom si udělali alespoň malou radost, chtěli jsme další razítko do našich turistických pasů. A za tuto anabázi by se nemusel stydět ani dobrý voják Švejk! Našli jsme “turbyro” - ovšem vyplašená dívenka v kamrdlíku s prošlapaným linem na podlaze náš pas turisty v životě neviděla a razítko, které jsme požadovali, měl ve své  kanceláři zamčené nepřítomný náčelník. Poslala nás na administraci města, nebo do nějakého hotelu. Na konec naše putování úspěšně skončilo na místní poště, kde nám pobavené pošťačky daly poštovní razítko a my jsme si od nich za 80 rublů poslali do Prahy pohled.

Po tomhle vítězství jsme se po půl hodině prokličkovali uličkami Vladimiru k hotelu na vrcholu kopce, kde před lety stával lyžařský skokanský můstek. Vladimir nás sice vítal deštěm, tedy pršelo celou cestu z Jaroslavle, ale to nemohlo zkazit pohodu při večerním neformálním setkání s představiteli oblastní vlády a obchodně průmyslové komory!

Čtvrteční setkání s místními představiteli už mělo oficiální ráz a B2B jednání firem standardní průběh. Z ruské strany se zúčastnili představitelé více než dvaceti podniků. Také zde se v několika případech objevila naděje na budoucí spolupráci. Z jednání jsme odcházeli se slibem vladimirských kolegů, že na podzim přijedou do Brna na veletrh a naši konferenci.

Odpolední program jsme začali prohlídkou závodu a degustaci výrobků firmy HAME FOOD, největšího výrobce paštik v Rusku. Český prapor tato firma drží opravdu skvěle i v nejednoduchých podmínkách ruského trhu.

Den skončil, jak jinak, když jste ve Vladimiru, prohlídkou památek, zejména Uspenského chrámu. A nesmím ještě zapomenout na další komplikace se získáváním razítka do našich turistických pasů. Ochotná pracovnice oblastní administrativy se sice snažila, ale efekt byl bídný. Tak nám pasy orazítkovali v recepci hotelu!

Páteční návrat domů jsme zahájili další změnou dopravního prostředku. Překvapením pro účastníky mise byl rychlovlak „Striž“ s poho dlnou business úpravou a obsluhou (oboje lepší než v Pendolinu), včetně snídaně. V Moskvě na nás již čekal známý řidič s mikrobusem. Krátká zastávka na Českém domě s malým českým občerstvením (a dalším razítkem do pasů od sekretariátu ředitele) a pak už moskevským provozem na letiště a start domů. Tentokrát bez zpoždění.

Konec dobrý - všechno dobré. Tedy, to jsme si říkali při přistání v Praze. Když nám ale zdrželi zavazadla o více než půl hodiny, už jsme tak v pohodě nebyli! Tedy zavazadla NAŠÍ SKUPINY a pár dalších cestujících z letu z Moskvy!

V každém případě mise dopadla dobře a její účastníci mají zájem s námi příště zase objevovat další regiony a navštěvovat další zájmové země Komory SNS.