Na začátku roku 2018 je na tom ruská ekonomika určitě lépe než v předchozích letech. Výraznějšímu růstu ruské ekonomiky brání především její nízká efektivita, tj. nízká produktivita práce. Také demografická situace je nepříznivá a počet ekonomicky aktivního obyvatelstva bude v následujících letech výrazně klesat.

Možnosti růstu vnitřního trhu jsou omezené vzhledem k relativně vysoké využitelnosti stávajících kapacit. Růstu vnitřního trhu také brání prohlubující se nevyrovnanost v příjmech obyvatelstva (80 % populace má menší měsíční příjem než 750 USD) a zhoršující se nepoměr mezi příjmy a ekonomickou úrovní ruských regionů.

Podíl státu v ekonomice je vysoký. Stát operuje ve všech sektorech ekonomiky od zemědělství přes těžbu, výrobu a služby. Zhruba 64 tisíc ruských společností je napojeno na financování s podporou státu. Větší finanční podpora ze strany státu snižuje produktivitu a omezuje rozvoj zdravé konkurence.

Rusko je také obchodně značně „zavřená" ekonomika; dostupnost Ruska ke globálnímu HDP prostřednictvím dohod o volném obchodu je na velmi nízké 1,5% úrovni (IMF).

Přesto existuje celá řada pozitivně vyhlížejících faktorů, o které by se ruská ekonomika mohla i v dalším období opřít. Jde mimo jiné o nízký veřejný dluh, pozitivní vnější investiční pozici, solidní rezervy, stabilizované ceny, přebytek na běžném účtu, nízký fiskální deficit a volně plovoucí kurz domácí měny.

Hledání zdrojů růstu

Stávající, mírný růst ekonomiky je nejvyšší od roku 2012. Přesto očekáváný ekonomický růst pod úrovní 2 % by ve střednědobém horizontu znamenal postupné zmenšování významu ruské ekonomiky. Toho si je ruská strana vědoma. Proto je nanejvýš pravděpodobné, že po březnových prezidentských volbách bude jedním z prvních úkolů ekonomických ministrů nové vlády pokusit se zajistit navýšení růstu nad asi 3,5% úroveň. Toho nelze docílit bez zásadních strukturálních změn.

Ve světle dlouhodobě přetrvávající vysoké závislosti ruské ekonomiky na těžebním průmyslu a dalších strukturálních překážkách, mj. nekonkurenceschopném obchodním prostředí, nízké úrovni investic, rigidnímu pracovnímu trhu a v kontextu potřebných reforem v oblasti daní, penzí, právního systému a dalších - se nejedná o lehký úkol.

Sankční režim hledání nových zdrojů růstu ještě ztěžuje, mimo jiné tím, že omezuje jednu ze skutečně perspektivních cest, tj. rozvoj zahraničně-obchodní spolupráce.

Vypracoval: Mgr. Martin Bašta, MBA

Schválil: Ing. Vladimír Remek