V září loňského roku Rusko-kyrgyzský rozvojový fond přivedl do Kyrgyzstánu Českou exportní banku. Zpočátku strany chystaly spolupráci při úvěrování drobných podniků, nyní hodnotí možnosti financovat rozsáhlé infrastrukturní projekty: podílení se na organizaci provozu autobusových linek v Biškeku, výměnu výtahů v městských bytových domech, rozvoj zelených technologií ve městě Karakol či výstavbu vodních elektráren.  Nejzajímavější projekty a potenciál česko-kyrgyzské spolupráce probrala v rozhovoru pro kyrgyzský finanční portál Akchabar manažerka ČEB Zuzana Šejtková. Interview pořídil Dmitrij Denisenko. Komora SNS provedla překlad zveřejněného textu bez jakéhokoli pozměňování formulací a obsahu.

Akchabar: Příchod ČEB do Kyrgyzstánu (RK) je spojen s jeho spoluprací s RKRF, dovolte se mi v této souvislosti zeptat: jak se vyvíjí vaše společná činnost, zaměřená na financování projektů v RK?

Po našich prvních kontaktech s Rusko-kyrgyzským rozvojovým fondem (RKRF) jsme obdrželi 16 žádostí o poskytnutí úvěru. Aktuálně je zcela dokončeno schvalování dvou projektů – jedná se o dodávky topných zařízení a systémů osvětlení pro skupinu společností Dasmia (v hodnotě 120 tis. USD) a ekologický resort Kara Bulak (v hodnotě 45 tis. USD).Pro uzavření kontraktů nyní zbývá jen vystavit akreditivy. To je záležitostí několika týdnů. Po dokončení všech probíhajících procesů oficiálně oznámíme, že jsme úspěšně uzavřeli první dohody. Samotní partneři přitom (z kyrgyzské strany se jedná o Dasmia a Kara Burlak, z té české jde o dodavatele chytrých řešení v oblasti vytápění Regulus) aktivně komunikují a zařízení jsou již fakticky dodána a instalována.

  • Regulus je český výrobce topných zařízení, pracujících s obnovitelnými zdroji energie. V loňském roce společnost Regulus otevřela v Kyrgyzstánu svůj dceřiný podnik.

Myslím si, že další projekty uzavřeme do konce roku – nebudou nijak velké, půjde o dodávky zařízení. Nejdůležitější je ale začít. Ve chvíli, kdy dvě žádosti už byly zpracovány a spolupráce je nastavena, práce na dalších projektech poběží rychleji. Následně začneme pracovat s velkými projekty. Za tu dobu, co spolupracujeme s RKRF, jsme si určili celou řadu dalších perspektivních směrů pro součinnost. Týká se to realizace významných infrastrukturních projektů, které budou mít vliv na rozvoj země jako celku. Zde musíme odvést velký kus práce: propočítat všechny etapy realizace projektů, zapojit do nich zainteresované strany, zvolit technologie, které by zcela odpovídaly kladeným požadavkům a zároveň by jim sedlo naše financování. Tyto případy jsou pro nás velmi zajímavé, vyžádají si však více času.

Akchabar: O které velké projekty se jedná?

Je jich poměrně hodně. Jedním z nich je projekt modernizace systému veřejného osvětlení v Biškeku. Nejedná se přitom jen o osvětlení samotné, ale o plnohodnotné řešení z oblasti smart city. Měnit pět žárovek dnes, když zítřek přináší automatizované řízení dopravy a bezpečnostní městské systémy, je nevýhodné. Již dnes se k této záležitosti musí přistupovat komplexně, přejímat zkušenosti dalších měst s těmito inovacemi a počítat nejen s instalací osvětlení, ale nechávat místo pro bezpečnostní kamerový systém, systém řízení dopravy a další elementy smart city. Aktivně se zabýváme projekty, zaměřenými na záměnu výtahů v bytových domech v Biškeku či rekonstrukci čističek odpadních vod v hlavním městě, Karakolu a Tokmoku. Velmi dobrým projektem, který bychom chtěli realizovat, je spuštění nových městských autobusových linek v Biškeku. Dopravní situace ve městě není nejlepší. Budovat metro je velice nákladné, zatímco organizovat provoz autobusových linek je zcela realistický úkol. Město se touto otázkou zabývá a my se na jejím řešení budeme podílet. V neposlední řadě se jedná také o projekt výstavby onkologického centra. Jak v Kyrgyzstánu, tak v sousedních státech moderně technologicky vybavené onkologické centrum chybí. Je možné ho vybudovat v Biškeku s tím, že by se jednalo o hlavní takovýto komplex pro celý region Střední Asie. Rovněž uvažujeme o financování výstavby vodních elektráren, jelikož Kyrgyzstán disponuje obrovským potenciálem v oblasti obnovitelných zdrojů energie.

Akchabar: Jsou všechny tyto projekty výnosné?

Všechny projekty, které jsem vyjmenovala, jsou výhodné. My jsme v první řadě bankou. Investovat prostředky do ekonomicky nevýhodných projektů ani nesmíme. Je pravda, že doba návratnosti investice je v případě infrastrukturních projektů dlouhá a právě zde potřebujeme RKRF, jelikož ten může snížit rizika, spojená s dlouhodobým financováním. Ke konci tohoto roku bychom chtěli zahájit realizaci alespoň jednoho z velkých městských projektů. Pro start je ideální Karakol. Toto poměrně malé město je možné zcela převést na zelené technologie a realizovat to v přijatelném čase. Osobně bych chtěla do města přijet a vidět, že školy jsou vytápěny prostřednictvím solárních panelů a tepelných čerpadel od Regulus, nově instalovaný systém čištění vod je od Envi-Pur a bezpečnostní systémy a systémy osvětlení jsou dodány společností Eltodo.

  • Envi-Pur se zabývá projektováním, výrobou a dodávkami ekologických zařízení, zaměřených především na čištění vzduchu, očistu pitné a odpadní vody.
  • Eltodo se zabývá osvětlením, bezpečnostními kamerovými systémy a telematikou. Na základě spolupráce mezi státem a soukromníky a outsourcingu je společnost dodavatelem Prahy a dalších 200 měst v České a Slovenské republice.

V Biškeku realizace takových projektů trvá docela dlouho: rok padne na přípravu, rok na schvalování a rok na pasportizaci. Na druhou stranu jde Biškek příkladem zbytku země.


Podnikatelské styky


 Akchabar: Existuje v Česku povědomí o možnosti spolupráce se společnostmi z Kyrgyzstánu?

V Česku je situace následující: pokud jeden podnikatel vidí, že se druhému v něčem daří v Kyrgyzstánu, chce tam něco získat také. A dnes je takových lidí hodně. Jen na otevření honorárního konzulátu České republiky
25. ledna do Biškeku přijelo hned dvacet podnikatelů. Regulus zde chce nyní budovat sklad. Navrhli jsme jim zapojit do projektu další partnery a získat u nás speciální investiční úvěr na rozvoj podnikání v zahraničí. Je lepší, když dvě nebo tři společnosti investují své prostředky do budování jednoho objektu – plnohodnotného českého technologického parku, kde bude možné v budoucnu zřídit například montovny. O tento projekt již projevily zájem Envi-Pur, Eltodo a Mavel. Poslední jmenovaná společnost se o projekt obzvláště zajímá, jelikož v Kyrgyzstánu plánuje stavět tři vodní elektrárny a je pro ni tím pádem jednodušší přemístit část výroby sem. Tak, aby zde mohla montovat turbíny a další části.

  • Mavel vyrábí a dodává všechny typy turbín pro malé a mikro vodní elektrárny.

V tomto případě již hovoříme o strategickém vstupu na trh. Společnosti si uvědomují, že budou-li mít v Kyrgyzstánu například sklad, bude pro ně jednodušší vstoupit na trh Kazachstánu, Číny a dalších zemí.

Akchabar: Pociťuje český potažmo evropský podnikatel nějaké obavy ve spojitosti s Kyrgyzstánem?

Obavy tu jsou a bez podpory ze strany státu v podobě účasti ČEB nebo RKRF by sem napřímo nešli. Je to pro ně vzdálený a poměrně náročný trh. Od toho jsme tady a již prosazujeme první projekty.

Akchabar: Vaše spolupráce s RKRF zcela řeší tento problém?

Naše spolupráce řeší počáteční problémy. Po té, co v běhu bude několik projektů, podnikatelé již budou moci pracovat bez nás. V začátcích jim s tím ale pomůžeme. Za tři až čtyři roky už budeme pracovat pouze na velkých projektech. Běžný byznys si v tu dobu už poradí se všemi otázkami sám.

Akchabar: Zajímají se kyrgyzské společnosti o dodávky zařízení z Čech a o možnost získat úvěr ČEB?

Rozhodně si nemůžeme stěžovat na nedostatek kyrgyzských podnikatelů, kteří chtějí odebírat české technologie. V Kyrgyzstánu s velkým nasazením pracuje honorární konzul České republiky Marat Džaanbajev. Hodně zainteresovaných podnikatelů se obrací také na RKRF, aby se více dozvěděli o financování ČEB a dodávkách zařízení.


Spolupráce v bakovní sféře:


Akchabar: S menšími projekty pracujete prostřednictvím komerčních bank. Jaké problémy vznikají při spolupráci s našimi úvěrovými institucemi?

Úvěrovat malé a střední podnikatele prostřednictvím komerčních bank je výhodné především pro Kyrgyzstán, jelikož to rozvijí finanční sektor republiky. Je ovšem pravdou, že při práci s bankami jsme se setkali s určitými potížemi. Tou první je politika jištění. Kyrgyzské podnikatele vždy velmi zajímá, jaké jsou podmínky jištění. Já na tuto otázku ale odpovědět nedokážu, protože rozhodnutí o tom není v kompetenci ČEB. Naše banka poskytuje prostředky komerční bance v Kyrgyzstánu a je to ona, kdo rozhoduje o výši požadované jistiny. Pokud komerční banka navýší jištění o 250 – 300 procent, nemůžeme to nijak ovlivnit. Velcí věřitelé, kteří mají váhu, jsou schopni vyjednávat o jiných podmínkách a zvolit si banku, která udělá nejlepší nabídku. Představitelé MSP s menšími požadavky nemají možnost ovlivnit komerční banky. Stejně tak si nemohou dovolit i jimi požadované vysoké jištění. Tou druhou je vystavování akreditivů. V Kyrgyzstánu si tento nástroj teprve osvojují. Banky příliš dlouho vyhodnocují rizika. Samozřejmě jsou to jejich rizika, na druhou stranu se to ale nedotýká jejich vlastních prostředků. V tomto bodě se znovu vracíme k otázce jištění, které jsou schopni složit velcí podnikatelé, zatímco ti malí nikoli. Vzniká pro ně riziko toho, že jako jistinu úvěru budou muset použít nejen pořizovaná zařízení ale i další majetek. Za takových podmínek je pro podnikatele získat úvěr jednodušší než akreditiv.

Myslím si však, že teď vystavování akreditivů poběží rychleji a bude jednodušší. Tím spíše, že v rámci projektů Dasmia a Kara Bulak jsme ozkoušeli daný proces s Kyrgyzskou investiční a úvěrovou bankou KICB a Demirbank. Výhoda akreditivu je v tom, že jde o prakticky univerzální nástroj, který je použitelný téměř pro všechny typy úvěrů. Navíc vidíme, že i banky tuto oblast chtějí rozvíjet.

Práci s finančními institucemi Kyrgyzstánu ztěžuje také nízký rating republiky v klasifikaci zemí podle míry teritoriálního rizika OECD. Kyrgyzstán je v rámci klasifikace zařazen do sedmé kategorie, což je ta nejnižší z možných. Zahraniční finanční instituce neinvestují v takovýchto zemích. Přitom banky, se kterými již spolupracujeme, KICB a Demirbank, jsou finančně silné a mohly by být zařazeny i do třetí kategorie. Bohužel ale nemohou přeskočit rating své vlastní země. Lépe se nám bude pracovat po té, co vlastní rating získá RKRF. Jelikož se jedná o mezinárodní organizaci, může dosáhnout na dobré hodnocení. Po té bychom mohli financovat velké projekty napřímo prostřednictvím fondu.


Přebíráme zkušenosti


Akchabar: Zpočátku byly v Kyrgyzstánu problémy s dostupností levného financování. Pak zahájil svojí činnost RKRF a objevily se dostupné úvěry. Ukázalo se však, že předkládané podnikatelské projekty jsou špatně zpracované. Setkala se s podobnými problémy také Česká republika? Jak se s nimi vyrovnávala?

Setkali jsme se s tím v devadesátých letech. Začínající podnikatelé měli hodně nápadů, neměli ale zpracované podnikatelské plány. Pozorovali však úspěšné projekty a za čtyři-pět let se dostavovalo pochopení, jak zamýšlené realizovat. Proces formování podnikatelského prostředí u nás probíhal po celá devadesátá léta.

V Kyrgyzstánu je rovněž spousta lidí s nápady a obecně má země vysoký potenciál. Peníze se dají investovat do mnoha oblastí: energetiky, infrastruktury, potravinářského průmyslu. Nápad ale pro vybudování například mlékárny nestačí – musíte mít podnikatelský plán. Musíte mít jasno v tom, jak jí postavit, jak financovat. Potřebujete čas a zkušenosti.

Akchabar: Existovaly v Česku agentury, zaměřené na podporu začínajících podnikatelů a jejich konzultování?

Agentury existovaly. Upřímně řečeno se ale z cizích chyb dokáží poučit jen ti nejchytřejší, všichni ostatní se učí z těch vlastních. Je potřeba přivést podnikatele k tomu, aby přemýšleli samostatně. Konzultace odborníků nejsou zbytečné, ovšem žádná agentura za vás a pro vás ideální podnikatelský plán nepřipraví.

Akchabar: O jaké zkušenosti by se mohla Česká republika s Kyrgyzstánem podělit?

Kyrgyzstán musí rozšiřovat své poznatky v oblasti technologií. V tomto ohledu může Česko být nápomocné nejen z hlediska dodávek zařízení. Může se také podělit o zkušenosti s jeho využitím či jeho výrobou. Ušli jsme podobnou cestu. Nejdříve jsme deset let odebírali čínské technologie a snažili se s nimi něco vyrábět. Následně jsme si uvědomili, že musíme kupovat kvalitu a učit se zacházet s ní. Počátkem devadesátých let jsme se zřekli všeho, co bylo našeho původu. České bylo špatné a to ze Západu bylo dobré. Téměř deset let uplynulo, než nám došlo, že nesmíme jen odebírat, musíme se to učit vyrábět sami.

Vždy usilujeme o to, aby nám zůstala technologie. Nejde jen o to dodat nějaká zařízení. Jsme schopni naučit zákazníka nejen tomu jak vybudovat mlékárnu. Jsme schopni naučit jej také tomu jak prodat mléko, jak zvolit vhodnou produktovou řadu, jak vybrat vhodný trh, jak nastavit distribuci, dozorovat kvalitu výrobku a dodržování standardů, jak se vyznat v zákonech.

Obdobné je to i s bankami. Musíme je naučit pracovat s novými finančními nástroji. To samé se týká realizace infrastrukturních projektů. Problém nespočívá v samotném dodání trolejbusů. K čemu by vám ale bylo deset trolejbusů při stávající situaci? My se musíme podělit o zkušenosti s tím, jak řídit a spravovat dopravu tak, abyste za pět let byli schopni realizovat druhou fázi samostatně.

Akchabar: Chystáte se v rámci infrastrukturních projektů spolupracovat s obcemi?

Jelikož máte dobrý nový zákon, upravující spolupráci státu se soukromými podniky, chtěli bychom toto schéma vyzkoušet. Je to lepší, protože je pro nás pohodlnější a výhodnější pracovat s komerční strukturou, která je zainteresována na cílovém využití prostředků a zisku. Pro město je taková spolupráce zajímavá tím, že tak předává řešení úkolu do soukromých rukou. Nemusí pak hledat velké investiční prostředky na rekonstrukci ve svém rozpočtu. Z Evropy víme, že se tím města nechtějí zaobírat. Musejí v takovém případě zakládat obecní podniky, utrácet na to prostředky ze státní pokladny. Je pro ně jednodušší vybrat soukromou společnost, která veškerou práci, včetně shánění úvěrových prostředků, odvede sama a dostane za to zaplaceno.

Akchabar: Máme dobrý zákon o partnerství státu se soukromými podnikateli?

Ano, odpovídá evropské praxi. V českých a dalších evropských městech je obecních podniků málo. Veškeré infrastrukturní projekty spojené s dopravou, osvětlením nebo očistou jsou realizovány v rámci takovýchto partnerství. Stejně je to možné dělat i v Kyrgyzstánu.

Akchabar: Obdobné infrastrukturní projekty, včetně financování dodávek pro hromadnou dopravu, v Kyrgyzstánu realizuje také Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD). Jsou nějak propojeny s těmi vašimi?

Ne, nicméně bychom chtěli pracovat společně. Při obnově infrastruktury je vždy potřeba obrovských investic. Nemyslím si, že v této oblasti budeme pracovat s EBRD proti sobě.

Mohou financovat jednu část, my tu druhou. My se například nemůžeme zabývat financováním výstavby místních komunikací či budováním samotných zastávek a terminálů. Můžeme ale poskytnout úvěr na dodávku autobusů a konkrétního vybavení či technologií.

Se zástupci Evropské banky pro obnovu a rozvoj máme domluvené jednání, během kterých chceme probrat  možnosti schématu realizace infrastrukturních projektů.


Někdo v EU a někdo v EAHU


Akchabar: Kyrgyzstán je členem Euroasijské hospodářské unie, Česká republika je členem Evropské unie. Jaké plusy a mínusy podle vašeho mínění plynou z těchto členství?

Členství v obou uniích má jak své výhody, tak i své nedostatky. Vstup Kyrgyzstánu do EAHU je ovšem vnímáno českými podnikateli jako velké plus. Jde o to, že pokud se podnikateli z ČR podaří dostat na trh Kyrgyzstánu, otevírá se pro něj následně celé euroasijské prostranství. Kyrgyzstán je vstupní bránou do celé EAHU. Většina českých podnikatelů to takto vnímá.

Nyní společně s RKRF realizujeme menší projekty, nicméně brzy začneme realizovat ty velké. Čeští podnikatelé již teď hovoří o tom, že pak plánují začít přenášet do Kyrgyzstánu montovny nebo alespoň rozmisťovat zde svá skladiště. Kyrgyzstán má dobré strategické umístění a pro naše podnikatele je důležité být přítomnými na tomto trhu. Když už jste na něj totiž jednou přišli, můžete pracovat i s dalšími zeměmi EAHU.

Stejně tak je tomu s členstvím České republiky v EU. Pokud kyrgyzští podnikatelé začali spolupracovat s byznysmeny z Čech, otevírá se pro ně trh celé Evropské unie. Taktéž může Česká republika nabídnout Kyrgyzstánu nejen vlastní technologie, ale i nejlepší dostupné technologie jakékoli členské země EU.

Akchabar: A jaké existují nevýhody?

Komplikace při přepravě nákladů přes hranice, pokud tedy nerealizujete zrovna projekt celostátního významu. Všechna ta cla, vyřizování dokumentace, dopravní náklady. Fakticky se musíte zaobírat jak vývozem produkce z jedné celní unie, tak dovozem této produkce do jiné celní unie.

Nejedná se pochopitelně o nezdolatelné překážky, uvítali bychom ale, kdyby se pravidla nemělnila tak často. Problémy vznikají tehdy, když se začínají měnit zákony či zavádět nové regulace.

Akchabar: S jakou zemí ze Společenství nezávislých států má Česká republika nejlepší ekonomické vztahy?

Faktem je, že největší objem vzájemné obchodní výměny má Česká republika s Ruskem. To je ale spíše spojeno s historickým vývojem. Je zajímavé, že po uvalení Evropskou unií sankcí a ztrátě ruského trhu, evropští podnikatelé začali hledat jiné trhy a více spolupracovat s dalšími zeměmi SNS.

V poslední době se nejaktivněji rozvijí vztahy s Ázerbájdžánem. Společně s podnikateli z Evropy zde bylo realizováno hodně infrastrukturních projektů. Jinak ze Střední Asie je nyní Kyrgyzstán na prvním místě, jelikož s Uzbekistánem, Turkmenistánem a Tádžikistánem to vypadá tak, jakoby se dříve vůbec nic a nikdy nerealizovalo.

Akchabar: Co potřebuje Kyrgyzstán k tomu, aby navázal dobré hospodářské vztahy s Českou republikou i EU?

Čas.

Foto: Archiv ČEB