Když Komora SNS zhruba před deseti lety poprvé uspořádala podnikatelskou misi do Běloruska, čekalo její účastníky překvapení. Bělorusko tehdy bylo – obrazně řečeno – „velmi na indexu“, vzpomíná výkonný šéf komory František Masopust. Češi si mysleli, že země Evropské unie s Bělorusy prakticky žádný byznys nedělají. Opak byl pravdou. Němečtí či italští podnikatelé už tam upevňovali své pozice a to i díky nezanedbatelné státní podpoře.

Od té doby se mnohé změnilo i v česko-běloruských ekonomických vztazích. Jak poznamenal náměstek českého ministra zahraničí Martin Tlapa, zahraniční politika se posunula směrem k větší pragmatičnosti. Česká diplomacie se snaží otevírat nové trhy. Bylo to ostatně také poprvé, co Černínský palác (sídlo českého ministerstva zahraničí) vyslal na běloruský den v Brně tak vysoce postaveného zástupce. Do různých projektů na běloruském trhu se už pustily firmy jako Bauer Technics, Metrostav, Papcel, AŽD či Škoda Transportation.

Běloruský velvyslanec v Česku Valerij Kurdjukov situaci charakterizoval jednou větou: V současné době roste význam ekonomické diplomacie jako takové. (Rozhovor s Valerijem Kurdjukovem čtěte na straně x.) Neplatí to ale stoprocentně. Většina evropských sankcí vůči Bělorusku byla pozastavena v roce 2015, zatímco sankce proti Rusku jsou stále platné.

Je tedy logické, že také běloruskou ekonomiku poznamenaly celkové hospodářské problémy postsovětského teritoria.

Zatím nevyužitý potenciál

I tady je možné hledat jeden z důvodů, proč podíl Běloruska na českém dovozu i vývozu zatím zůstává v řádu desetin procenta. Český velvyslanec v Bělorusku Milan Ekert upozornil, že i když před pár lety rostl vzájemný obchod o stovky procent, v roce 2015 český export do Běloruska poklesl o téměř 40 procent. Důležité podle něj je to, že právě Česko podpořilo zrušení sankcí. Aspoň tato objektivní překážka pro vzájemný obchod přestala existovat.

Na druhé straně Valerij Sadocho, ředitel běloruského Národního centra marketingu a konjunktury cen, upřesnil, že mezi zeměmi Evropské unie zaujímá Česko jako partner Běloruska sedmé místo (z hlediska podílu na běloruském exportu) – po Británii, Nizozemsku, Německu, Litvě, Lotyšsku a Polsku.

Účastníci běloruského dne se nicméně shodovali v tom, že potenciál vzájemných ekonomických vztahů je mnohem větší. „Z hlediska českého byznysu má smysl nejenom obchodovat, ale také v Bělorusku investovat a rozvíjet společné podniky,“ prohlásil náměstek běloruského ministra zahraničí Jevgenij Šestakov. Připomněl, že investicí v Bělorusku české firmy získávají přístup na celý trh Eurasijské ekonomické unie. Tu dnes tvoří kromě Ruska, Běloruska a Kazachstánu už také Arménie a Kyrgyzstán.

Bělorusko dluhy splácí

Předseda představenstva Komory SNS Jiří Demiš přišel s poznatkem o dalším faktoru, který může sehrát podstatnou roli do budoucna – vztahy mezi Běloruskem a Českem nejsou zatíženy žádnými nesplácenými pohledávkami. Řada českých řečníků pak nechápavě kroutila hlavami nad tím, proč zemi jak Bělorusko, která plní veškeré své finanční závazky i na firemní úrovni, Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) zařazuje až do nejrizikovější, sedmé kategorie. To může být nepříjemné také z hlediska podmínek české státní podpory exportérům do Běloruska.

Náměstek generálního ředitele státní exportní pojišťovny EGAP Marek Dlouhý nicméně na druhé straně posluchače ujistil, že tato instituce nehodlá pojišťování vývozců do Běloruska nijak omezovat. Ještě se podle něj nestalo, že by EGAP kohokoliv odmítl kvůli teritoriálnímu limitu. Ten je stále z jedné třetiny nevyčerpaný.

„Bude-li to možné, podpoříme přeřazení Běloruska do vyšší kategorie,“ řekl Dlouhý. Upozornil ale, že rozhodující není české přání, ale vyhodnocení ekonomických kritérií.

Dvě podobné země

Pokud by si někdo z posluchačů v Brně dělal čárky jenom při zmínkách všech řečníků o tom, v čem všem si jsou obě země podobné, napočítal by jich nakonec opravdu hodně. Podle českého náměstka ministra průmyslu Jiřího Koliby si jsou obě země blízké svou velikostí (počtem obyvatel kolem deseti milionů), zaměřením ekonomiky, ale i kulturou. Český velvyslanec v Bělorusku Milan Ekert zase připomenul, že k tomu všemu mezi oběma zeměmi neexistuje žádná velká jazyková bariéra. A našel i další paralely – v obou případech jde o tranzitní země (to naznačuje možnosti spolupráce v dopravě) a zároveň o státy, které nemají k dispozici žádné obří zásoby surovin.

První náměstek běloruského ministra průmyslu Genadij Sviderskij také upozornil na podobnou strukturu ekonomiky. (Rozhovor s Genadijem Sviderským čtěte na straně x.) Bělorusko se podobně jako Česko prezentuje jako země s vysokým podílem průmyslu na hrubém domácím produktu – činí tam 26 procent. Klíčovým odvětvím je strojírenství, velkou tradici má výroba motorových vozidel – známý je například závod Belaz. Genadij Sviderskij je přesvědčen, že kooperace s Bělorusy může pozvednout proslulý český automobilový průmysl na ještě vyšší úroveň.

Průmysl, doprava, jádro

Běloruskou kvalitu pak ocenil místopředseda Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip. Vzpomněl si, jak na tradiční zemědělské výstavě Země živitelka v Českých Budějovicích uvažoval o tom, kdo má z obou zemí kvalitnější malotraktory. „Říkal jsem si, jestli jsme náhodou nezaspali,“ uvedl Filip. Jisté je, že jak Češi, tak Bělorusové směřují právě s malotraktory na světové trhy.

Pokud jde o celkové vztahy s Běloruskem, Vojtěch Filip se domnívá, že Češi skutečně zaspali. V době, kdy už Bělorusové byli na cestě do jednotného ekonomického prostoru s Ruskem a Kazachstánem, „jsme neudělali dost kroků k posílení vazeb“.  Místopředseda sněmovny na druhé straně oceňuje, že celkový pohled na Bělorusko se začal měnit během českého předsednictví v Evropské unii v prvním pololetí roku 2009. Tehdy začalo fungovat Východní partnerství mezi EU a šesti zeměmi bývalého Sovětského svazu, mezi něž patří i Bělorusko.

Do budoucna vidí Filip kromě průmyslu velké příležitosti v dopravě – vzhledem k nedokončenému dálničnímu propojení mezi Českem, Polskem a Běloruskem, které by navíc bylo vhodné protáhnout jak do Ruska, tak do Pobaltí.

Šance se podle Filipa rýsují také v tratích pro rychlovlaky. I když ani v Česku, ani v Bělorusku nejsou řešením pro vnitrostátní dopravu, rozvoj rychlovlaků v Číně je stále silnější a podobným směrem by se mohla vydat i Evropa. Tématem budoucnosti je právě i její dopravní propojení s východní Asií. Česko i Bělorusko se nacházejí na křižovatce kontinentálních cest a mohou v této oblasti hledat společný zájem.

Místopředseda Filip také předpokládá, že pokud se Bělorusové rozhodnou pro stavbu dalších jaderných reaktorů, mohly by se při jejich stavbě uchytit také české firmy. Už dnes jsou některé z nich subdodavateli Rosatomu, který staví dva bloky elektrárny Ostrovec.

Garantujeme rychlé procedury

Náměstek ministra zahraničí Jevgenij Šestakov se pak zjevně snažil vyvrátit představy o Bělorusku jako o zemi, ve které nepanuje příliš přívětivé byznysové prostředí. Naopak Minsk se dnes podle Šestakova snaží o pružný a vstřícný přístup k podnikatelským záměrům, který nemá nic společného se zkostnatělou byrokracií. „Garantujeme českému byznysu rychlé procedury,“ prohlásil Šestakov.

Obě země by se podle něj také mohly zapojit do čínské iniciativy „Hedvábné stezky“, která má vyústit v rozsáhlé budování infrastruktury od východní Asie do Evropy. Bělorusko má s Čínou dobré, „až strategické“, vztahy a podle Šestakovových informací je na tom Česko podobně.

V neposlední řadě je Bělorusko podle náměstka ministra rozvinutou agrární zemí, která nabízí investorům výhodně podmínky – včetně nulové daně z příjmu – ve zvláštních ekonomických zónách.

Autor: Jan Žižka, Senior Consultant a specialista pro energetické projekty agentury HATcom